Jen málo lidí zná a ví, kde přesně stála tehdy ještě slavná Slovácká búda. Pro mnoho lidí je vůbec překvapení, když naleznou v kopcovitém svahu kamenné základy této stavby. I tato nedochovaná budova byla postaveno podle slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Luhačovice vzkvétají díky jeho známým stavbám - Jurkovičův dům, Sluneční a říční lázně či Inhalátorium. Slovácká búda stála na svahu Malé Kamenné. Mnoho pamětníků si ji pamatuje nezarostlou křovím, plnou hostů a s výhledem na československé Bílé Karpaty. 

Začátky Slovácké búdy

Vznikla dle Jurkovičův návrhů v roce 1906. Bylo to jeho předposlední dílo v Luhačovicích. Zakázka na stavbu byla zadáno od Skalického obchodního družstva. Představitelé firmy si přáli prostory pro uskladnění a následný prodej vína. Později k nabídce přibyli i slovenské speciality. Od roku 1911 se búda rozrůstala a začala měnit jak svou podoby, tak své majitele. Populárně přístavba tančírny už proběhla pod taktovkou jiného architekta.  

Vnitřních prostorách búdy se scházela československá žurnalistická, spisovatelská i politická elita. V letních dnech i večerech objekt sloužil jako oblíbená restaurace a vinárna. Na terase vyhrávala dechovka a tančilo se. Během druhé světové války se do Luhačovic přijížděli léčit němečtí vojáci, ale i v této době búda sloužila svým účelům. Stejně tak, když byl podnik znárodněn v roce 1948. Stejné využití trvalo až do doby Sametové revoluce. A i přesto opět změnila majitele, tentokrát soukromého. Byla Slovácká búda stále oblíbené místo pro bujaré a protančené večery. 

Kdo nenavštívil búdu, jako by nebyl

Do búdy také rád chodil známý skladatel Leoš Janáček, který Luhačovice využíval ke své rekreaci a zkomponoval v lázních svou operní skladbu. Zavítali sem i slavní bratři Mrštíkové. V té době se ještě búda nazývala Slovenská. Vyhlášená byla zdejší kuchyně, která měla v nabídce hlavně slovenské speciality jako skalické zázvorníky, trdelníky, pagáčky, prešpurské suchary a český perník. 

Když v roce 1913 družstvo ukončilo své působení v Luhačovicích. Búdu koupil nový majitel a přejmenoval ji na Slováckou. Tím více platilo staré pořekadlo - kdo nenavštívil Slováckou búdu, jako by ani nebyl v Luhačovicích. Po revoluci prošla restitucí a také několika majiteli. Zájem o ni klesl, také kvůli nepravidelné otevírací době. 

Mysterium ničivého požáru

Psal se rok 2002, bylo krátce před Vánocemi, když hlídač z blízkého lázeňské domu kolem třetí hodiny ráno spatřil oheň, který zachvátil Slováckou búdu. Do půl hodiny na místě byli hasiči, později přijely i posily ze Slavičína a Zlína. Oheň dostali pod kontrolu zhruba po 3 hodinách, překážky nebyly jen plameny, ale i silné mrazy. Budova ovšem lehla popelem, naštěstí nebyl nikdo zraněn. Přes zimu totiž objekt nefungoval. 

První odhady škod byly vysoké, mluvilo se až o patnáctimilionové ztrátě kvůli historické hodnotě stavby. Nakonec byla čísla nižší. Búdu tehdy vlastnil majitel z Prahy, kterou ji pronajímal. Spekulovalo se dokonce o úmyslném založení požáru a pojistném podvodu. Vyšetřování ovšem nic neodhalilo, jisté je, že búda byla zapálena úmyslně. Od roku 2002 luhačovický svah zarůstá a pozůstatky slavné restaurace mizí pod břečťany. Dnes ji objeví jen výletníci, který zbloudí nahoru k lesům. I přesto, že se najde mnoho nadšenců, kteří říkají, že by slávu Slovácké búdy vzkřísili, jedno je jisté. Místo stále pustne.