2020 Úno
2020 Úno

Společenský dům Luhačovice

Společenský dům Luhačovice

Jednou z hlavních dominant luhačovického Lázeňského náměstí i okolního parku je hotel Společenský dům. Důležitá stavba vynikajícího pražského architekta Františka Roitha. Společenský dům byl otevřen v neděli 2. června 1935. Vybudováním hotelu získaly lázně moderní společenské středisko, které uspokojilo mnohé lázeňské hosty po všech stránkách. Byl to první krok k modernizaci luhačovických lázní. Byla to zásluha především ředitele Hohause, který bohužel zemřel před dokončením stavby. 

Hlavní lázeňská společenská budova, nazývána dříve Kursalon, je umístěna na pravém břehu Šťávnice. Touto stavbou lázně získaly velký sál a další prostory pro využití volného času lázeňských hostů. Budova je kompozičně svázána s řešením Lázeňského náměstí, jehož podobu dokončil stavbou Velké i Malé kolonády a pavilonu Vincentka v letech 1946 - 1952 Oskar Poříska. 

Společenský dům nese mezi luhačovickými stavby prvky akademické secese a klasicizujícího modernismu první třetiny 20. století. Budovy je i přes prvky funkcionalistického stylu rozvržena klasicky. Nese smysl pro dokonalý detail. Ubytovací horní část naopak působí funkcionalisticky a stroze. Společenský dům je ceněnou autentickou stavbou - dodnes navíc téměř bez dispozičních změn. V interiéru byla zachována část původního nábytku, originálních svítidel i výzdoby z kvalitních materiálů. 

V dnešní době budovy slouží nadále původní účelům. Jak po stránce společenské, tak nabízející kvalitní ubytovací i stravovací části. Na léčebné procedury se ze Společenského domu naopak chodí do nedaleké Lázeňské polikliniky. Hotel disponuje kongresovým sálem, salónky, dvěma restauracemi, foyar, bar, taneční parket s pódiem. Součástí přízemí je také vstupní část a dvoudílná zastřešená terasa. V blízkosti budovy se nachází Nový jubilejní pramen. Kulturní památkou byl Společenský dům prohlášen Ministerstvem kultury v listopadu roku 2005, mezi památky byl však zařazen již k prvnímu dni roku 1990.