„Náš zákazník – náš pán.“

Počátky závodu

Tomáš Baťa byl člověk, který krajskému městu Zlín vdechl život. Začátky jeho éry spadají do roku 1894, kdy společně se svými sourozenci založil obuvnický závod, jeden z prvních ,,velkovýrobců” obuvi na světě. Skupina šiček a ševců šili boty nejen pro své sousedy, ale i pro vzdálenější obchodníky. Začátky podnikání byly krušné. Zpočátku vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv. Při výrobě využívali především práce domácích dělníků. Zaměstnávali okolo 10 dělníků, kteří museli odpracovat fixní pracovní dobu, za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu. V té době to bylo něco velmi neobvyklého a průkopnického. 

V létě 1895 přišla krize. Veškerý majetek byl zastaven na směnky a splátky, které už nebylo možné platit. Začaly jim hrozit žaloby. Baťovi zjistili, že jsou na dně. Když Antonín, bratr Tomáše Bati, odešel na vojnu. Ujal se vedení firmy sám Baťa. Snažil se zbavit dluhů. Zapojil se do celého procesu výroby, kdy našel cestu, která vedla k úspoře materiálu. Dluhy byly zažehnány. Brzy na to firmu postihla další pohroma. Firma, která měla uschovány všechny směnky, zkrachovala. Baťa se nevzdal a začal šít boty z plátna, které byly levnější. Sestra Anna se zasloužila o prosperitu firmy. Převzala ekonomiku a neumožnila zbytečné plýtvání získaných finančních prostředků. V roce 1897 byly dluhy splaceny. Baťa postavil svou první budovy, kde zaměstnával 120 lidí. Postupem času odkoupil další pozemky na území Zlína, kam začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Firma byla v rozkvětu. 

Za zkušenostmi do USA

Tomáš Baťa se rozhodl odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby organizace práce, výplaty zaměstnanců a uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Po půl roce dovezl nové plány výstavby továrních budov i americký směr managementu. Objednal též výkonnější stroje. Byly stupňovány požadavky na zaměstnance. 

S rostoucími pracovními sílami nastal problém, kam všechny dělníky ubytovat. Proto začala výstavba tzv. Baťových domků. Spolu s nimi vznikly budovy, které doposud tvoří charakteristickou architekturu Zlína například Zlínský mrakodrap. 

Válečné období

Na počátku první světové války dostala firma zakázku na výrobu vojenských bot. Stovkám mužů se pomocí práce v továrně podařilo vyhnout povolávacímu rozkazu. Boty se vyráběly hlavně pro vojsko rakousko-uherské armády. Byla zřízena koželužna. Vlastní výrobou se snížily náklady. Po 1. světové válce vymyslel Baťa plán. Snížil ceny obuvi na 50%. Dělníci souhlasili se snížením platu a na oplátku dostávali jídlo, oblečení a další nezbytnosti za poloviční cenu. Odvážný krok se osvědčil a Baťa začal prosperovat prodejem obuvi. 

Konec podnikatele Tomáše Bati nastal v roce 1932, kdy zahynul se svým pilotem při letecké nehodě. Cesta měla být uskutečněna do Švýcarska, kde měla být otevřena nová pobočka. Let startoval v Otrokovicích, kde byl kvůli mlze o hodinu odložen. Baťa trval na odletu. Nástupcem firmy se stal Jan Antonín Baťa. 

Současnost

Velmi známá je tzv. Baťovská cena, kdy poslední číslo je 9. Současná evropská centrála je ve Švýcarsku. Centrála pro česko je opět ve Zlíně. Firma Baťa byla označena za největšího prodejce a výrobce bot. Poblíž náměstí Míru stojí pomník Tomáše Bati, který byl postaven v roce 1933. Známý je také Baťův kanál.