Památník Tomáše Bati ve Zlíně

Budova byla postavena v roce 1933, rok po smrti Tomáše Bati. Památník je postaven v duchu zlínského funkcionalismu a autorem byl významný zlínský architekt F. L. Gahura. Klasický konstrukční modul kombinoval se skleněnou výplní, vnitřní halový prostor je rozčleněn pouze sloupy a doplnil jednoramenným schodištěm a dosáhl tak mimořádné čistoty prostoru. Svému účelu přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečné bombardování silně poškozen skleněný plášť. 

V roce 1954 byl Památník přestavěn na Dům umění. Během procesu obnovy Památníku do původní podoby stavbaři odstranili všechno, co nepřipomíná 30. léta minulého století. Unikátní budově tak vrátili podobu čistého krystalu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.  Interiéru dominuje maketa letadla Junkers F13, v němž Tomáš Baťa zahynul. Budovy se tyčí na vrcholu náměstí T. G. Masaryka a nabízí tak krásný výhled na Zlín. V návštěvnické dny bývá také tento skvost Zlína ve večerních hodinách nasvícený. 

Tomáš Baťa

Umožnil lidem získat stabilní a dobře odměnovanou práci. Svůj život zasvětil výrobě a prodeji obuvi. Roku 1923 se stal starostou Zlína, tehdy začal prudký rozvoj města s finanční podporou firmy Baťa. Postavila se nemocnice, vykupuje pro města pozemky. Zámeckou budovu a okolí proměnil na veřejné sady. Pro své zaměstnance zajistit ubytování v dnešních, tak typických Baťových domkách. Náklady na modernizaci Zlína hradil z vlastních příjmů firmy. 

Jeho myšlenky se nepoutají jen k Zlínu. Nabídl zřízení 3000 telefonů pro obce bez telefonu v rámci ČSR. Jedním z největších úspěchů bylo zřízení letiště. Vdechl život filmovým ateliérům, hotelům, školním budovám a obchodním domům. V této době získal Zlín evropsky ojedinělý charakter funkcionalistického města. I po jeho smrti se budování města nezastavilo, a to díky schopným lidem kolem něho. Byl to zejména nevlastní bratr a dědic Jan Antonín Baťa.