Nedaleko Luhačovic leží město Slavičín. Stejně jako lázeňském město leží v okrese Zlín. Počtem obyvatel o nějakou stovku Luhačovice převyšuje. Dokonce i první písemná zmínka o Slavičíně se datuje později, a to roku 1141. Město leží asi jen 15 minut od lázní. Je tedy ideální místo k odpolednímu výletu s rodinou. Nachází se zde mnoho zajímavých věcí. Jednou z nich je Pivečkův lesopark. Nalezneme zde také nejstarší stavbu města. Je to kostel ze 13. století zasvěcený svatému Vojtěchovi. Na návrší vedle kostele leží památník obětem letecké bitvy nad Slavičínem. 

Druhému, a také menší návrší ve středu města, je doménou barokní zámek z roku 1750 s přilehlým anglickým parkem. Budovy dnes slouží k pohostinským účelům, veřejný park je místem pro odpočinek a procházky. Je zde pavilon pro hudební aktivity, kuželna, volejbalové kurty a amfiteátr s letním kinem. Rájem pro rybáře je jistě nedaleké rybníky. Okolo rybníka Slavík vede naučná stezka, která je zdrojem poučení o fauně a flóře. 

Pivečkův lesopark

Založení Pivečkova lesoparku se datuje k roku 1936 rodinou Pivečkových jako odpočinková a klidová zóna pro obyvatele Slavičína, ale také především pro zaměstnance jejich obuvnického podniku. Nalezneme v něm především dřevěné plastiky, díla mladých sochařů, studentů pražské uměleckoprůmyslové vysoké školy. Patří mezi ně přesýpací hodiny a smečka sedmi vlků, obří slimák, hlemýžď, píďalka nebo tuleň, pohádkový most nad jezírkem a dřevěný kolotoč, vodník a žába, kondor a skupina stromů, kamenný kentaur a seskupení trochu záhadných hub. 

Rodina Pivečkova

Rodina Pivečkova se do Slavičína přestěhovala v roce 1860, aby zde založili proslulý obuvnický podnik JAPIS ( dnes PRABOS - výrobce speciální trekkingové a vojenské obuvi). Rodina žila ve společné spolupráci a úcta mezi členy rodiny byla samozřejmá. V roce 1938 zemřela paní Josefka Pivečková, rodina rozhodla o zbudování lesoparku na její vzpomínku. Pořádaly se zde taneční zábavy, výlety, pikniky. Děti si zde mohly hrát s Karkulkou, s trpaslíky u jezírka a rodiče si mohli odpočinout na lavičkách blízko lesní cesty. V roce 1948 přišlo znárodnění a rodina přišla o podnik i lesopark. Přišel nový majitel. Část zídek a skalku lidé rozebrali a postavičky pro děti zmizely neznámo kam. Po více než 40 letech se vrací jen ze synů. Ač zklamán v jakém stavu lesopark nalezne, neváhá pro obnovu okolí. Les se díky dobrovolníkům vyčistil. Zpět se vrátily i mnohé výtvory.