Slavní lidé spojení s Luhačovicemi — od Janáčka po Masaryka

Slavní lidé spojení s Luhačovicemi — od Janáčka po Masaryka

Luhačovice, nejkrásnější moravské lázně zasazené do kopcovité krajiny Vizovických vrchů, nejsou jen místem léčivých pramenů a secesní architektury. Po staletí sem přijížděly osobnosti, které formovaly českou kulturu, politiku a vědu. Skladatelé tu nacházeli inspiraci, architekti zde vytvářeli svá mistrovská díla, státníci odpočívali od tíhy svých povinností a lékaři objevovali léčivou sílu minerálních vod. Příběh Luhačovic je neodmyslitelně spjat s příběhy slavných lidí, kteří sem zavítali — a kteří na oplátku vtiskli tomuto místu jeho jedinečný charakter.

Pojďme se společně vydat po stopách nejvýznamnějších osobností spojených s Luhačovicemi. Od prvního vědeckého popisu zdejších pramenů v 17. století přes zlatý věk lázeňství na přelomu 19. a 20. století až po moderní dobu, kdy se město stalo kulisou televizních příběhů. Historie Luhačovic je totiž především historií lidí, kteří zde zanechali nesmazatelnou stopu.

Leoš Janáček (1854–1928) — skladatel, který v Luhačovicích nalezl lásku i inspiraci

Žádná jiná osobnost není s Luhačovicemi spojena tak hluboce a tak vášnivě jako hudební skladatel Leoš Janáček. Tento génius moravské a světové hudby navštívil Luhačovice poprvé již v roce 1886, avšak zlomovým se stal rok 1903, kdy sem začal jezdit pravidelně. Celkem Janáček navštívil Luhačovice pětadvacetkrát a strávil zde dohromady šedesát týdnů svého života.

Když v srpnu 1903 přijel do Luhačovic, procházel jedním z nejtěžších období svého života. Jen několik měsíců předtím, v únoru 1903, zemřela jeho dcera Olga, a Národní divadlo v Praze odmítlo jeho operu Její pastorkyňa. Luhačovice mu poskytly útočiště a klid, který zoufale potřeboval. Právě zde se setkal s Kamilou Urválkovou, ženou lesmistra z Dolních Kralovic, která na jeho stůl položila tři červené růže. Toto setkání inspirovalo Janáčka k napsání opery Osud (Destiny), na které pracoval v letech 1903 až 1907.

Ještě významnějším se stal rok 1917, kdy Janáček v luhačovickém parku potkal Kamilu Stösslovou, mladou ženu z Písku. Setkání proběhlo v červenci, kdy Janáček slavil své narozeniny. Kamila tehdy přijela do lázní smutná, protože musela doma nechat své malé děti. Janáček k ní přistoupil a začal rozhovor, který přerostl v celoživotní vztah — přátelství, posedlost a nevyčerpatelný zdroj tvůrčí inspirace.

Kamila Stösslová se stala Janáčkovou múzou pro zbytek jeho života. Napsal jí přes 700 dopisů — v posledním roce svého života jí psal téměř denně. Pod vlivem tohoto vztahu vznikla některá z jeho největších děl: operní postavy Káti v Káťi Kabanové a Emilie Marty v Věci Makropulos byly inspirovány právě Kamilou. Rovněž jeho komorní skladba Zápisník zmizelého a druhý smyčcový kvartet nesou stopy tohoto hlubokého citového pouta.

Dnes Janáčkův odkaz v Luhačovicích žije dál prostřednictvím festivalu Janáček a Luhačovice, který se koná každoročně od roku 1995. Návštěvníci mohou projít místy, kde skladatel sedával, přemýšlel a tvořil — od lázeňské kolonády přes park až po kavárny, kde psal své dopisy Kamile.

Dušan Samuel Jurkovič (1868–1947) — architekt, který dal Luhačovicím tvář

Pokud Janáček vtiskl Luhačovicím jejich hudební duši, pak Dušan Samuel Jurkovič jim dal jejich nezaměnitelnou vizuální podobu. Tento slovensko-moravský architekt, rodák z Brezové pod Bradlom, vytvořil v Luhačovicích zcela unikátní soubor staveb v duchu lidové secese, které dodnes definují charakter města a patří k nejcennějším architektonickým památkám celé Moravy.

Jurkovič přišel do Luhačovic v roce 1902 na pozvání ředitele lázní MUDr. Františka Veselého, který v něm rozpoznal architekta schopného naplnit jeho vizi moderního lázeňského města s moravskou duší. Během relativně krátkého období, mezi lety 1902 a 1903, zde Jurkovič vytvořil většinu svých zásadních děl. Na úpravách a nových projektech pak pracoval až do roku 1914.

Mezi jeho nejvýznamnější stavby v Luhačovicích patří:

• Jurkovičův dům — původně nazývaný Janův dům, který Jurkovič v roce 1902 přestavěl a nadstavil hrázděným patrem. Dům s charakteristickými dřevěnými prvky a barevnými ornamenty se stal symbolem celých Luhačovic.
• Vila Jestřábí (1903) — volně stojící vila, dnes sloužící jako lázeňský hotel, která kombinuje lidové prvky s elegancí secese.
• Chaloupka — obytná vila na zalesněném svahu nad Jurkovičovým domem, vzniklá přestavbou původní kuchyňské budovy.
• Hudební pavilon — původně umístěný na lázeňském náměstí, kde hrával lázeňský orchestr. Dnes stojí v blízkosti vily Jestřábí.
• Vodoléčebný ústav — přestavěný z Jestřábského mlýna v roce 1909, kde Jurkovič nadstavil patro hrázděnou konstrukcí.
• Sluneční lázně (1903) — sestávající ze vstupní budovy a otevřených kabin s bílými plátěnými závěsy po obou stranách bazénu.
• Vila Valaška — jedna z nejkrásnějších Jurkovičových staveb, dnes luxusní lázeňský hotel.
• Slovácká búda — charakteristická stavba odkazující na lidovou architekturu moravského Slovácka.

Jurkovičův styl byl zcela originální. Spojoval motivy regionální karpatské lidové tvořivosti s dekorativními principy secese a vlivy anglického hnutí Arts and Crafts. Výsledkem bylo něco, co do té doby nemělo v české architektuře obdoby — stavby, které vypadaly, jako by organicky vyrostly z moravské krajiny, a přitom byly moderní a funkční.

Po roce 1907 Jurkovič nadále předkládal návrhy na další stavby v Luhačovicích — léčebný dům, čítárnu, kolonádu a přestavbu Slovenské chaty — avšak pro své odvážné projekty již nenacházel realizátory. Přesto jeho dochované stavby, chráněné jako státní kulturní památky, zůstávají nejcennějším architektonickým dědictvím města.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) — prezident, který popíjel Vincentku

Zakladatel a první prezident Československé republiky T. G. Masaryk patřil k významným návštěvníkům Luhačovic. Masaryk, který měl hluboký vztah k Moravě — sám se narodil v Hodoníně –, navštěvoval luhačovické lázně a je doloženo, že si oblíbil zdejší minerální vody, zejména proslulou Vincentku.

Masarykova spojitost s Luhačovicemi překračovala pouhou lázeňskou rekreaci. Jako politik aktivně působící na moravské politické scéně vnímal lázně jako důležité místo společenského a intelektuálního setkávání. Luhačovice na přelomu 19. a 20. století fungovaly jako neformální salón české a moravské elity, kde se u pramenů diskutovalo o politice, kultuře i budoucnosti národa.

Podle historických pramenů se Masaryk v luhačovické vile Radun tajně sešel s ruským spisovatelem Maximem Gorkým, který se vracel ze svého exilu na Capri. Toto setkání svědčí o tom, že Luhačovice nebyly jen místem odpočinku, ale i prostorem pro důležitá politická jednání.

Hlavní ulice v Luhačovicích dnes nese název Masarykova, což je trvalou připomínkou vztahu prvního prezidenta k tomuto lázeňskému městu. Masarykova přítomnost v Luhačovicích dodávala městu prestiž a přispívala k jeho pověsti jako místa, kam jezdí ti nejvýznamnější.

Hrabě Vincenc Serényi — šlechtic, jehož jméno nese slavná Vincentka

Dějiny Luhačovic jako lázeňského města jsou neodmyslitelně spjaty s rodem Serényiů, uherským šlechtickým rodem, který vlastnil luhačovické panství. Nejvýznamnější postavou tohoto rodu byl hrabě Vincenc Serényi (1752–1810), který dal Luhačovicím rozhodující impuls k rozvoji moderního lázeňství.

V roce 1789 se hrabě Vincenc nechal inspirovat silou zdejšího minerálního pramene a založil první léčebná a ubytovací zařízení. Tímto krokem položil základy systematického lázeňského provozu, který do té doby fungoval spíše živelně. Místní obyvatelé sice znali léčivou sílu zdejších vod odedávna, ale teprve Serényi vytvořil podmínky pro skutečný lázeňský provoz.

V roce 1792 byl hlavní minerální pramen pojmenován Vincentka — na počest hraběte Vincence. Tento název přetrval dodnes a Vincentka se stala nejznámějším symbolem Luhačovic. Přírodní léčivá minerální voda vyvěrá v centru města, uprostřed kolonády na břehu potoka Šťávnice, a pochází z reziduální mořské vody uložené hluboko pod zemským povrchem.

Rod Serényiů se o luhačovické prameny staral po generace. Mezi členy rodu, kteří se zvláště zasloužili o jejich léčebné a komerční využití, patřili Ondřej (zemřel 1689), Vincenc, Jan Nepomuk (1776–1854) a Otto Jan (1855–1927). Právě Otto Jan Serényi nakonec v roce 1902 prodal lázeňský podnik akciové společnosti vedené MUDr. Františkem Veselým, čímž začala nová kapitola luhačovického lázeňství.

MUDr. František Veselý (1862–1923) — vizionář, který proměnil Luhačovice

Pokud hrabě Serényi položil základy luhačovického lázeňství, pak MUDr. František Veselý je člověk, který je proměnil v moderní lázeňské středisko evropského formátu. Tento moravský lékař, narozený 18. března 1862 v Bystřici pod Pernštejnem, je právem považován za zakladatele moderních Lázní Luhačovice.

Veselého životní příběh byl pozoruhodně pestrý. Původně se zdálo, že se stane knězem, ale jeho energická matka dokázala prosadit, aby studoval medicínu. Vzdělání získal na gymnáziích v Brně a Německém Brodě a poté vystudoval lékařství.

Do Luhačovic přijel poprvé v roce 1898. Navzdory zanedbanému stavu lázní a nedostupnosti lázeňské péče ho místo okouzlilo natolik, že se rozhodl věnovat mu svůj život. V roce 1900 rozeslal oběžník dvěma tisícům českých lékařů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s výzvou k založení akciové společnosti. Současně projížděl města a organizoval agitační schůzky s lékaři.

Když byla v roce 1902 založena akciová společnost, která odkoupila lázně od hraběte Serényiho, ujal se jejího vedení právě Veselý. A právě on udělal krok, který navždy změnil tvář Luhačovic — přivedl do města architekta Dušana Jurkoviče. Veselý v Jurkovičovi rozpoznal tvůrce, který dokáže jeho vizi moderních, ale přitom moravsky svébytných lázní přetavit do hmoty.

Pod Veselého vedením proběhla přestavba budov, výstavba nových objektů, zachycení vodních zdrojů, zřízení stáčírny minerální vody a inhalatoria. Zavedl nové lázeňské procedury a neúnavně propagoval Luhačovice doma i v zahraničí prostřednictvím přednášek, článků a reklamních materiálů.

Bohužel Veselého působení v Luhačovicích skončilo předčasně. V roce 1909 byl nucen opustit své nedokončené dílo a odešel z Luhačovic s pocitem nespravedlnosti a nevděku. Zemřel 6. ledna 1923 v Praze. Přesto jeho odkaz žije dál — bez Františka Veselého by Luhačovice nikdy nedosáhly své proslulosti a krásy, kterou obdivujeme dodnes.

Jan Ferdinand Hertod z Todenfeldu (1645–1714) — lékař, který poprvé popsal luhačovické prameny

Dávno předtím, než se Luhačovice staly proslulými lázněmi, existoval muž, který jako první vědecky zdokumentoval léčivou sílu zdejších vod. Byl jím Jan Ferdinand Hertod z Todenfeldu, rakousko-moravský lékař, učenec a alchymista, který působil jako osobní lékař v Brně.

V roce 1669 vydal Hertod latinsky psanou knihu s názvem Tartaro-Mastix Moraviae, což volně přeloženo znamená „Moravský bič na usazeniny“. Toto dílo, které pojednávalo o přírodních zvláštnostech Moravy, obsahovalo první písemný rozbor chemického složení luhačovické vody. Hertod v něm rovněž popsal metodu pitné kúry a úspěšné výsledky léčby.

Rok 1669 je proto považován za počátek oficiálního léčebného využívání luhačovických pramenů. Hertodovo dílo položilo vědecký základ pro vše, co následovalo — od šlechtických investic přes vznik lázeňského provozu až po dnešní moderní balneologii. Bez jeho průkopnické práce by cesta Luhačovic k věhlasu trvala mnohem déle.

Kniha Tartaro-Mastix Moraviae nebyla zaměřena výhradně na Luhačovice — popisovala i další moravské přírodní zajímavosti, včetně jeskyní a geologických jevů. Přesto právě pasáže o luhačovických vodách patří k jejím nejcennějším částem a řadí Hertoda mezi zakladatele české balneologie.

Tomáš Baťa a vliv Zlínského kraje

Luhačovice leží pouhých dvacet minut jízdy od Zlína, města, které neoddělitelně patří k odkazu vizionářského podnikatele Tomáše Bati (1876–1932). Ačkoliv Baťa nebyl přímo spojen s rozvojem luhačovického lázeňství, jeho vliv na celý region byl tak zásadní, že ho nelze při vyprávění o slavných osobnostech tohoto kraje opominout.

Tomáš Baťa proměnil Zlín z malého moravského městečka v moderní průmyslové centrum světového významu. Jeho obuvnický podnik zaměstnával tisíce lidí a funkcionalistická architektura, kterou nechal ve Zlíně vybudovat, dodnes fascinuje odborníky i laiky. Baťova filozofie moderního podnikání, sociální odpovědnosti a urbanistického plánování ovlivnila celý Zlínský kraj, včetně Luhačovic.

Je doloženo, že Tomáš Baťa se svou rodinou navštěvoval luhačovické lázně. Blízkost Zlína a Luhačovic vytvářela přirozené spojení mezi průmyslovou dynamikou Baťova impéria a klidnou atmosférou lázeňského města. Zaměstnanci Baťových závodů využívali luhačovické lázně k regeneraci a léčení, čímž se lázeňské město stalo důležitým zázemím pro rozvíjející se průmyslovou oblast.

Dnes je propojení Zlína a Luhačovic jedním z pilířů turistické nabídky celého regionu. Návštěvníci mohou kombinovat prohlídku Baťovy funkcionalistické architektury ve Zlíně s pobytem v secesních Luhačovicích a zažít tak unikátní kontrast dvou architektonických světů na malém prostoru.

Další osobnosti spojené s Luhačovicemi

Vedle výše zmíněných velikánů zanechala v Luhačovicích stopu celá řada dalších významných osobností české kultury a umění.

Karel Čapek (1890–1938)

Spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek, autor Války s mloky, R.U.R. a Bílé nemoci, navštívil Luhačovice s manželkou, která zde podstupovala léčbu. Čapek, známý svou zvídavostí a vnímavostí k prostředí, hledal v lázních inspiraci a tvůrčí energii. Jeho jméno je připomenuto na lázeňské promenádě mezi dalšími slavnými návštěvníky.

Jiří Wolker (1900–1924)

Jiří Wolker, talentovaný básník proletářské poezie, autor sbírek Host do domu a Těžká hodina, je rovněž spojován s Luhačovicemi. Wolker, který celý svůj krátký život bojoval se zdravotními obtížemi a nakonec podlehl tuberkulóze ve čtyřiadvaceti letech, patřil ke generaci českých umělců, kteří hledali v moravských lázních úlevu od svých neduhů. Luhačovice, specializující se mimo jiné na léčbu dýchacích cest, byly přirozenou volbou pro pacienty s plicními problémy.

Četníci z Luhačovic — město jako filmová kulisa

V roce 2017 se Luhačovice staly dějištěm natáčení televizního seriálu Četníci z Luhačovic, historického detektivního příběhu zasazeného do roku 1919, prvních let existence Československé republiky. Seriál České televize vypráví o dvou mladých četníkech, kteří po absolvování školy nastupují na své první služební místo — opuštěnou četnickou stanici v moravském lázeňském městě.

Natáčení trvalo dvě stě dní a probíhalo na čtyřiceti lokacích se sto šedesáti herci a téměř tisíci šesti sty kostýmy. Mezi hlavními představiteli se objevili Pavel Zedníček, Karel Dobrý, Jiří Langmajer, Robert Jašków a další hvězdy české televizní scény. Seriál v šesti epizodách přiblížil divákům atmosféru prvorepublikových Luhačovic a přispěl k popularitě města jako turistické destinace.

Natáčecí lokality se staly oblíbeným cílem fanoušků seriálu a na internetu jsou dostupné průvodce, které návštěvníky provedou po stopách televizních četníků.

Procházka po stopách slavných — místa spojená s osobnostmi Luhačovic

Luhačovice nabízejí unikátní možnost projít se po místech, kde tvořili, odpočívali a léčili se slavní lidé. Následující trasa vás provede těmi nejzajímavějšími z nich:

1. Lázeňská kolonáda a pramen Vincentka — srdce Luhačovic, místo, kde popíjeli léčivou vodu Masaryk i Čapek a kde hrabě Vincenc Serényi v 18. století položil základy moderního lázeňství.
2. Jurkovičův dům — ikonická stavba, která je vizitkou celého města. Jurkovičova přestavba z roku 1902 s hrázděným patrem a bohatou dřevěnou ornamentální výzdobou.
3. Vila Jestřábí a Hudební pavilon — další skvosty Jurkovičovy architektury, které dokládají jeho mistrovské propojení lidové tradice s moderními principy.
4. Sluneční lázně — Jurkovičův projekt z roku 1903, nedávno citlivě zrekonstruovaný.
5. Lázeňský park — místo, kde se v červenci 1917 Leoš Janáček setkal s Kamilou Stösslovou, setkání, které navždy změnilo jeho tvorbu.
6. Vila Valaška — jedna z nejkrásnějších Jurkovičových staveb, dnes luxusní lázeňský hotel.
7. Masarykova ulice — hlavní ulice města pojmenovaná po prvním československém prezidentovi.

Tato procházka vám zabere přibližně dvě hodiny a provede vás celým historickým centrem města. Na každém kroku pocítíte přítomnost historie a pochopíte, proč slavné osobnosti Luhačovice milovaly.

Hotel Vincent — odkaz hraběte Vincence Serényiho

V samém srdci Luhačovic stojí Hotel Vincent, jehož název není náhodný. Je pojmenován po hraběti Vincenci Serényim, šlechtici, který v 18. století založil první lázeňská zařízení a po němž nese jméno i nejslavnější luhačovický pramen Vincentka.

Hotel Vincent tak propojuje historický odkaz rodu Serényiů se současným lázeňským pobytem. Hosté zde mohou prožít pobyt v duchu tradice luhačovického lázeňství, obklopeni atmosférou místa, které po staletí přitahovalo ty nejvýznamnější osobnosti.

Díky své poloze v blízkosti lázeňské kolonády a minerálních pramenů je Hotel Vincent ideálním výchozím bodem pro procházky po stopách slavných osobností i pro využití léčivých účinků luhačovických vod.

Pro rezervaci pobytu navštivte vincentluhacovice.cz/rezervace-ubytovani nebo kontaktujte recepci na e-mailu ahoj@vincentluhacovice.cz a telefonním čísle +420 720 072 780.

Proč slavné osobnosti jezdily do Luhačovic

Na závěr si položme otázku, která se nabízí: co měly Luhačovice, že sem po staletí přijížděli ti nejvýznamnější Češi a Moravané? Odpověď je překvapivě prostá a zároveň mnohavrstevná.

Léčivá voda stála vždy na prvním místě. Luhačovické minerální prameny, zejména Vincentka, patří k nejúčinnějším přírodním léčivým vodám v Evropě. Jejich blahodárné účinky na dýchací cesty, zažívací ústrojí a celkovou regeneraci organismu přitahovaly pacienty ze všech společenských vrstev. Skladatel Janáček zde hledal úlevu po osobních tragédiích, básníci sem přijížděli s plicními obtížemi a státníci potřebovali regeneraci po vyčerpávající politické práci.

Klid a krása prostředí byly dalším magnetem. Luhačovice, zasazené do údolí obklopeného zalesněnými kopci, nabízely ideální podmínky pro tvůrčí práci. Janáček zde skládal, Čapek hledal inspiraci a Jurkovič nacházel v okolní krajině motivy pro svou architekturu. Vzdálenost od velkých měst poskytovala pocit ústraní, a přesto byly lázně díky své společenské atmosféře místem živého intelektuálního dění.

Moravská pohostinnost a specifická atmosféra moravského Slovácka dotvářely zážitek z pobytu. Luhačovice leží na pomezí Valašska a Slovácka, dvou regionů s bohatou folklórní tradicí. Tato kulturní svébytnost lákala umělce a intelektuály, kteří v ní nacházeli autentičnost a inspiraci, jež jim velkoměstské prostředí nemohlo poskytnout.

A konečně tu byl společenský rozměr. Luhačovice se na přelomu 19. a 20. století staly neformálním salónem české inteligence. U pramenů se potkávali umělci s politiky, lékaři s podnikateli a novináři s aristokraty. Tato jedinečná směs vytvářela prostředí, které podporovalo výměnu myšlenek, navazování přátelství a vznik projektů, které přesahovaly hranice jednotlivých oborů.

Slavní lidé Luhačovice nejen navštěvovali — oni je spoluvytvářeli. A Luhačovice jim na oplátku dávaly to, co potřebovali nejvíce: prostor k životu, tvorbě a uzdravení. Tento vzájemný vztah trvá dodnes a každý návštěvník, který se projde po lázeňské kolonádě, nasaje do sebe trochu té zvláštní magie, která sem přitáhla Janáčka, Masaryka, Jurkoviče a desítky dalších výjimečných osobností.

Přijeďte do Luhačovic a přesvědčte se sami, proč toto místo okouzlilo ty největší. Rezervujte si pobyt v Hotelu Vincent, pojmenovaném po hraběti, který to všechno začal, a prožijte Luhačovice tak, jak je prožívaly osobnosti, které formovaly české dějiny.